Tábor Třemšín

Rádi bychom vás informovali, že kromě pravidelných schůzek týmu výchovných pracovníků pokračujeme ve zvelebování a zlepšování našeho areálu. Nejvíce držíme palce firmě, která nám buduje technologii chemické filtrace vody tak, že poteče pitná voda po celém areálu, včetně umývárek a sprch, takže už nebudou muset děti si „fasovat“ pitnou vodu do kelímku při čistění zubů a paní kuchařky nebudou muset vyhlížet každé 3 dny cisternu s pitnou vodou! 🙂 Navíc doufám, že také to železo, které je ve vodě, už nebude ucpávat baterie, které musíme měnit po každé sezóně. Takže určitě plus směrerm dopředu. K tomu bychom rádi udělali hřiště na volejbal a přehazovanou hned za penzionem, aby bylo kde hrát. Jen doufáme, že nás do další rekonstrukce pustí počasí!

Asi nenapíši žádnou novinku, když budu tvrdit, že dát dohromadu partu skvělých vedoucích na letní dětský tábor není úplně jednoduché. Je to určitě jiné, než když jsem jezdil sám jako oddílový vedoucí. Bylo to trochu poplatné době, že na jedno místo vedoucího bylo více žadatelů, takže bylo nutné o „své“ místo bojovat, svěřené úkoly v rámci přípravy plnit „bez zbytečného odkladu“. Snad nemusím konstatovat, že absence táborových schůzek nebyla trpěna, tehdy neexistovala možnost se spojit on-line. Ne všichni měli doma telefon a volat z budky nebylo až tak příjemné. To, co bylo stejné s dnešní dobou byla symbolická odměna „za vykonanou“ práci. Nechci si úplně vymýšlet, ale prákoši dostávali okolo 150 Kčs a vedoucí okolo 1000 Kčs. Když tak mne opravte.

Nechci teď psát o politice a tehdejší „nutné“ ideologizaci při výchově dětí. Ta se v mnohých případech symbolicky odbyla při celotáborových nástupech. Důležitá byla právě ta neopakovatelná atmosféra party výchovných pracovníků – oddíláků a prákošů. A je to právě ta atmosféra, kterou bych chtěl porovnat napříč časem přes 40 let. Tehdy byly nepochybně přísnější kontroly nejen provozovatele, kuchyně, ale i organizátorů dětských táborů a to ze strany odborové organizace. Tehdy se nemohl (nebo velmi složitě) stát oddílovým vedoucím každý bez absolvování kurzu (např. Kounice) pro oddílového vedoucího.

Dneska je tato činnost přenesena na organizátora dětské zotavovací akce a je pouze na něm, jak proškolí své členy týmu. Dnes není na jedno volné místo několik žadatelů, naopak možností vydělat si víc na brigádách je daleko jednodušší, než tomu bylo kdysi. Ale i tak se naštěstí najdou dobrovolníci, nadšenci, snad bych je nazval -ochotníci, kteří pojedou na dětský tábor od skautů až po táborovou chatičkovou „klasiku“.

Myslím, že základem pro dnešní tvorbu,organizaci a tužení různých týmů, partiček výchovných pracovníků je úplné odmítnutí autoritářských a direktivních postupů ve vedení mladých lidí. Vztahy musí být daleko více postaveny na přátelství, objasňování, příkladech, poučování z vlastní zkušenosti. To vše s úsměvem, pochopením čím dnes mladí žijí, jak komunikují a co je pro ně důležité. To, co mě osobně těší, že tato „nová“ generace není horší, je možná lepší, každopádně jiná. Dává důraz na jiné věci, nicméně máme stejné názory na bezpečnost dětí, organizaci her, plnění povinností. Právě ten smysl pro povinnosti během dne při práci s dětmi, vytváří základ zábavy a neopakovatelnou atmosféru – mladí by řekli ten vibe (čit vajb). To je ta jedinečnost každého dobrého tábora. Jakmile dojde ke sporům, vyjasňování, provnání si ega a zapomene se, že nejdůležitější jsou spokojené děti, pak dochází k tomu nejhoršímu-rozpadu týmu, pokud ne nic horšího v otázkách bezpečnosti dětí.

Napříč časem zůstává individuální charakteristika každého jako osobnosti. Takže zlobení se s docházkou, vymáhání plnění úkolů během přípravy tábora, vztah k alkoholu, dodržování disciplíny jsou stálé starosti hlavase i dnes. Ale i přes zmíněné záležitosti je radost pracovat s mladými lidmi, když se jim něco povede, když se radují ze života každý svým způsobem a vy víte, že ještě nejsou zatíženi tím naším „dospěláckým“ životem plný ne vždy příjemnými kompromisy.

Mezi hlavními body byla celotáborová hra, kterou nám její základní body přiblížil zástupce hlavase Petr. Šlo o vysvětlení některých detailů, zejména logistiky, jako např. kdo bude u dětí na stanovištích, startu a cíle. Další den si hlavní slovo vzal hlavas Murphy a proškolil všechny výchovné pracovníky o Bezpečnosti při práci s dětmi. Závěrečný den se psaly testy, které skončily úspěšně, takže už téměř nebrání nic tomu, aby tábor mohl začít.

Závěrem praktika bych chtěl všem poděkovat za pomoc při úklidu areálu a jeho přípravě na letní sezónu.

Hlavas Murphy

Je to celý rok zpátky, kdy jsem psal tento příspěvek. S drobnými úpravami je platný i letos.

Smyslem dětských táborů, jak nás učili svého času ve školícím středisku v Kounicích, bylo zábavnou formou (hrou) zabavit děti, poučit je, vést je k týmovosti (tenkrát se říkalo v rámci kolektivu) a naučit je řešit různé situace, aby byly připravené, kdyby nastaly. Tábory měly děti, dnešními slovy, vyvést ze své komfortní zóny velkého města s moderními výdobytky a pohodlím do prostředí, které na první pohled pohostiné nebylo, ale způsobem táborového života si získalo nejdno dětské srdce. Proč? Protože nikdo na „zvykání si“ na nové prostředí a pravidel nebyl sám.

Konkrétně mám na mysli to, že i dnešní dětské tábory (alespoň ty, co se drží zmíněných pravidel) se snaží a budou snažit dětem ukázat, že žádná nová technologie nenahradí živý kontak s jinými kamarády a kamarádkami – při sdílené zábavě v pohybu. Obíhačka, přehazovaná nebo fočus umí velmi dobře kdekoho vtáhnout do hry a probudit touhu vyhrát.

Dlouhé hodiny viset na mobilu a „sjíždět“ všechny kanály na Youtube, neustále přidávat na Instagram fotky a Facebook plnit nekonečnými příběhy má svoje hranice. Hranice, kdy si každý uvědomí ve formě nudy, že je nepřirozeně sám s technikou, byť on line, že jejím používáním pouze „zabíjí“ čas a vlastně už ho/jí nebaví, ale protože není žádná náhrada tak stále dokola a z nudy se pročítají zprávy a různé chaty.

I ty největší morousové, bručouni, měkouši, šprti, introverti, hrombidla, trdla a tajtrlíci, kolohnáti, nesportovci, nezpěváci, stydlíni, špekouni a brejlouni si našli v táborovém programu svá místa a tábor si neskutečně užili. V oddílech, ve dvojích na noční hlídce, při stavění stanů, při koupačce, při fotbale, při práci s dřívím, při nocování v lese mimo tábor, během zakázaných návštěv u děvčat, atd. Neždímali dotykový display, nikdo nehlásil domů problém stýskání on line.

Právě v tuto dobu, kdy existuje omezení venkovního pohybu z důvodu eliminace expandování koronaviru, jsem si uvědomil, že málo rodičům toto zdůrazňujeme, že tábor děti učí, že je i jiná zábava než ta individuální s technologií a že nejdůležitější, ostatně jako všechno v životě, je najít tu správnou rovnováhu mezi wifinou a zdravým sociálním kontaktem.

Věřím, že i letos s Táborem Třemšín přispějeme trochou do mlýna s vyvedením z komfortní zóny pařmenů a pařmenek od League of Legends, Fortnite, Team Fortess, Overwatch, Minecraft, FIFA, NHL, Youtube…. a potěšíme nejen je na táboře, ale i jejich rodiče a podpoříme je tak v jejich výchově tím správným směrem.