Letní tábory jsou se mnou tak nějak spjaté od dětství, kdy mě rodiče coby prvňáčka, přihlásili tenkrát na pionýrský tábor od ROH. Od prvního momentu jsem jim přišel na chuť. Samozřejmě kromě budíčku.
Nevadila mi strava, která vlastně byla stravou školní. Byl jsem držitelem táborového rekordu v pojídání houskových knedlíků k rajské omáčce jako praktikant a po jídle jsem šel hrát fotbal do útoku. Tak tyto doby jsou samozřejmě dávno pryč. Vzpomněl jsem si na ně v průběhu psaní tohoto blogu. Stejně jako když mě, co by Špuntíka z druhého nejmenšího oddílu kousla myš a obětavá oddílová vedoucí psala o tom vystrašený dopis mým rodičům. Na všechna ta fotbalová utkání proti komukoliv, děti proti vedoucím, když jsem hrál za děti a potom když jsem hrál za vedoucí nebo proti jiným táborům.
Právě tábory mohou za to, že jsem se naučil hrát na kytaru, tedy ne moc vybrnkávání, ale akordy k písníčkám, abych mohl zapůsobit na něžné pohlaví táborových účastníků u táborových ohňů. Na táboře jsem si užil jako účastník nejstaršího oddílu chlapců (byli jsme odděleni zvlášť kluci, zvlášť holky) i svých 5 minut slávy, kdy jsem vyhrával díky basketbalu, který jsem hrával, fyzické soutěže vytrvalostního typu.
A pak se stalo, že z nějakého důvodu chyběl na táboře praktikant, tak jsem rád vypomohl a vlastně úplně přirozeně jsem pokračoval jako výchovný pracovník nejdříve ve funkci praktikanta a později ve funkci oddílového vedoucího. Všechny zkušenosti posbírané po všech táborech, včetně těch posledních několik let zpátky, mi daly hodně pozitivního nejen do táborového, ale i soukromého života. Snad proto vždy, když měl táborou pauzu, tak bylo jen otázkou času, kdy se opětovně najde příložitost jet na tábor.
Ta příležitost přišla před několika lety, kdy jsem zjistil, že pozemky pod bývalým táborem ČKD Lokomotivka, jsou na prodej. Trvalo to dlouhých 5 let, než jsme se s bývalým majitelem budov dohodli na ceně. Středisko bylo ve velmi špatném stavu a byla a je nutná rekonstrukce. Letos jsme konečně v situaci, kdy v létě už mohou tábory probíhat.
Ale mít tábor ještě neznamená tábor organizovat. Na to je třeba dát dohromady skvělou partu lidí, kteří vám s organizací pomohou. Jako oddíláci, zdravotníci, zástupci, tělovýchovní instruktoři…..
A tak jsem konečně pochopil, že pro mne má hluboký smysl rozdávat dalším generacím dětí tu neopakovatelnou atmosféru letních táborů, táboráků, nočních bojovek, romantických lásek, sportovních utkání, kdy jde o čest oddílu nebo tábora.
Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří mě na této cestě doprovázeli a doprovází a někteří i budou doprovázet. Je vás tolik, že se do blogu ani nevejdete.