Rubriky
Nezařazené

Koronavirus a tábory.

Dříve byly nejrozšířenější tábory pionýrské a ty skautské bojovaly o svoje přežití (nezaslouženě) v pro ně nehostinné atmosféře minulého režimu. Po sametové revoluci se to naštěstí změnilo a ke skautským táborům se přidaly tábory dětské a s mnoha různými směry. Některé směry byly poplatné své době, jiné se držely osvědčených principů letních táborů. A u nich bych se chtěl zastavit ve spojitosti se současnou pandémií COVID 19.

Smyslem dětských táborů, jak nás učili svého času ve školícím středisku v Kounicích, bylo zábavnou formou (hrou) zabavit děti, poučit je, vést je k týmovosti (tenkrát se říkalo v rámci kolektivu) a naučit je řešit různé situace, aby byly připravené, kdyby nastaly. Tábory měly děti, dnešními slovy, vyvést ze své komfortní zóny velkého města s moderními výdobytky a pohodlím do prostředí, které na první pohled pohostiné nebylo, ale způsobem táborového života si získalo nejdno dětské srdce. Proč? Protože nikdo na „zvykání si“ na nové prostředí a pravidel nebyl sám.

Konkrétně mám na mysli to, že i dnešní dětské tábory (alespoň ty, co se drží zmíněných pravidel) se snaží a budou snažit dětem ukázat, že žádná nová technologie nenahradí živý kontak s jinými kamarády a kamarádkami – při sdílené zábavě v pohybu. Obíhačka, přehazovaná nebo fočus umí velmi dobře kdekoho vtáhnout do hry a probudit touhu vyhrát.

Dlouhé hodiny viset na mobilu a „sjíždět“ všechny kanály na Youtube, neustále přidávat na Instagram fotky a Facebook plnit nekonečnými příběhy má svoje hranice. Hranice, kdy si každý uvědomí ve formě nudy, že je nepřirozeně sám s technikou, byť on line, že jejím používáním pouze „zabíjí“ čas a vlastně už ho/jí nebaví, ale protože není žádná náhrada tak stále dokola a z nudy se pročítají zprávy a různé chaty.

I ty největší morousové, bručouni, měkouši, šprti, introverti, hrombidla, trdla a tajtrlíci, kolohnáti, nesportovci, nezpěváci, stydlíni, špekouni a brejlouni si našli v táborovém programu svá místa a tábor si neskutečně užili. V oddílech, ve dvojích na noční hlídce, při stavění stanů, při koupačce, při fotbale, při práci s dřívím, při nocování v lese mimo tábor, během zakázaných návštěv u děvčat, atd. Neždímali dotykový display, nikdo nehlásil domů problém stýskání on line.

Právě v tuto dobu, kdy existuje omezení venkovního pohybu z důvodu eliminace expandování koronaviru, jsem si uvědomil, že málo rodičům toto zdůrazňujeme, že tábor děti učí, že je i jiná zábava než ta individuální s technologií a že nejdůležitější, ostatně jako všechno v životě, je najít tu správnou rovnováhu mezi wifinou a zdravým sociálním kontaktem.

Věřím, že i letos s Travelity Campem přispějeme trochou do mlýna s vyvedením z komfortní zóny pařmenů a pařmenek od League of Legends, Fortnite, Team Fortess, Overwatch, Minecraft, FIFA, NHL, Youtube…. a potěšíme nejen je na táboře, ale i jejich rodiče a podpoříme je tak v jejich výchově tím správným směrem.

Rubriky
Celotáborová hra a program

Celotáborová hra, program a akce

Je to nespravedlivé, ale je to tak. Když celý tábor jsou pařáky nad 30 stupňů, tak se „stačí“ rozvalit ( v táborové hantýrce – vytelit ) s dětmi u bazénu, rybníku nebo řeky a trávit volně plynoucí čas u vody. Vím, že tím se zvyšují nárok na bezpečnost ohledně předcházení úrazů při koupání, ale o tom tento příspěvek není.

Je naopak o tom, kdy celý tábor proprší, je chladno a teplota vzduchu ne a ne překročit pomyslnou 20tku a rtuť v teploměru se krčí někde u 12-15tky. Jen těžko se popisuje někomu, kdo to nezažil, tu nudu po třetím či čtvrtém takovém dnu, kdy se nedá vyjít s dětmi ani do lesa a jediným místem, kde je možné něco dělat je jídelna, kulturní místnost, pokoj nebo chatička. A samozřejmě je nuda, i když není tak špatné počasí, ale není co dělat a na koupání to ještě není.

V takovém případě máme k dispozici lety osvědčené nástroje, které se opravdu neochodí a jsou velkými pomocníky pro výchovné pracovníky. Dlouhodobá táborová praxe vychází ze základní známé myšlenky, kdo si hraje nezlobí. Podle mých zkušeností k tomu jen drobně dodám, kdo si hraje pod dohledem výchovného pracovníka, nezlobí.

Aby celý tábor proběhl co možná nejlépe z pohledu zábavy, zážitků, legrace je nutné předcházet nudě, nic nedělání, nahodilému vymýšlení her na místě s dětmi nebo jejich vymýšlení noc před tím. Výborným pomocníkem pro taktické rozhodování je táborový program – přesné naplánovaní tzv. „nosných“ akcí, které v různých obměnách používá každý takový tábor. Jedná se o výlety, olympiády, jarmarky, táboráky, noční hry, různé specializace – tzv. specky, a tak dále. Zjednodušeně akce, které se účastní více oddílů najednou, obvykle celý tábor.

Za trochu jinou „nosnou“ akci je nutné počítat celotáborovou hru. Ta má totiž více funkcí. Kromě té základní, pobavit děti a naplnit jejich čas strávený táboře, také určuje motiv dění, podle kterého se upravují akce v programu. Celotáborová hra se nehraje každý den a má svou typickou formu – etapy. Nejlepší je před každou takovou etapou ještě zahrát dětem předscénu, aby lépe pochopily co se bude hrát a proč se to bude hrát. Každá etapa se vyhodnocuje podle výsledků až na úroveň každého jednotlivce, aby každý účastník tábora věděl v každém okamžiku, kde se nachází na škále hodnocení. K tomu se ve stejném duchu přičítají výsledky z ostatních her, někdo může přidávat a ubírat body za chování jednotlivců. Ať již je postavený tábor na jakékoliv skladbě je nutné dbát výchovně na vyhodnocování výsledků a nejlépe na závěr tábora na veřejném odměňování „před nastoupenou jednotkou“.

Závěrem poznámku, že spoléhat se na krásné počasí a pařáky se nevyplácí a připravené a nepoužité věci se dají posunout do dalších táborů v budoucnosti.

Rubriky
Bezpečnost při práci s dětmi

Bezpečnost a ochrana zdraví dětí na táboře

Toto téma je Alfou a Omegou pro všechny výchovné pracovníky na táboře. Je jakousi červenou nití táhnoucí se celým pobytem na táboře. Protože pečlivě připravený program s krásným počasím ještě nemusí zajistit skvělý tábor, když náhodou dojde ke zranění dítěte, nedej Bože i k něčemu vážnějšímu. Jak ale se pečlivě připravit na všechna rizika, která mohou vzniknout od začátku do konce tábora? Lze to vůbec?

Především si musíme nejdříve uvědomit o jaká rizika jde. Na začátku tábora mluvíme o zdravotních rizicích některých táborníků, kteří byli v kontaktu s přenosnou nemocí nebo mají ve vlasech vši. V průběhu tábora musíme myslet na riziko úrazu při hrách, soutěžích a v době tzv. osobního volna. Na výletě čelíme rizicím spojených s dopravou táborníků na určené místo, stravování mimo táborovou kuchyň s jídelnou. V přírodě musíme dávat pozor jako výchovní pracovníci na náročnost terénu, vhodnost počasí, fyzickou zdatnost táborníků přiměřené věku. U táboráku dáváme pozor, aby se nido nezranil při jeho přípravě při práci se sekyrou, po zapálení ohně, aby se nikdo nepopálil, nespadl do ohně. U bouřky, aby nikdo neběhal v dešti na volném prostranství nebo aby nikdo nestál pod osamělým stromem. Při koupání, aby se táborníci nepotápěli v neprůhledné vodě, aby ve vodě byl vždy patřičný počet výchovných pracovníků na počet táborníků ve vodě. Při noční hře v lese, aby nedošlo ke zranění obličeje od větví, kotníků od nerovného terénu, aby nedošlo k pádu mimo určenou trasu. V zásadě ani nelze udělat úplný výčet rizik, které nás mohou během tábora potkat. Některá rizika jsou menší, jiná větší.

To, k čemu vedu výchovné pracovníky, tj. svého zástupce, oddílové vedoucí, zdravotníka a další je přísně dodržovat stanovená pravidla bezpečnosti v rámci celkem logické úvahy, že vždy je lepší rizikům předcházet, než pak situaci řešit se zdravotním personálem. Není žádným tajemstvím, že k dodržování stanovených pravidel bezpečnosti patří pravidelná i nepravidelná důsledná kontrola vedení tábora.

Vedení výchovných pracovníků v oblasti bezpečnosti při práci s dětmi se zakládá zejména na povinném proškolení všech výchovných pracovníků, jak ukládají předpisy a povinnosti pro provozovatele akcí tohoto typu. Pro mne, jako táborového hlavase je zásadní, že takové vzdělávání (proškolení) probíhá tak, abych výchovné pracovníky zaujal, na konkrétních situacích, které jsem již ve své praxi řešil, pak ukázal, co se musí udělat, aby kritická situace nenastala a co dělat, pokud i přes uskutečněná opatření taková situace nastane.

Osvědčilo se mi takové zásadní situace modelovat a na poradách před vlastními akcemi ještě identifikovat rizika a určit patřičná opatření. Tato rizika se obvykle týkají hromadných akcí v táboře, výletů, táboráků, koupání, noční hry, a tak dále. Každá taková akce vyžaduje větší osobní nasazení pro její zvládnutí a nelze činit příslušná opatření během akce. Je více než žádoucí, aby výchovní pracovníci již měli zažitou předvídavost a základní pravidla bezpečnosti před zahájením tábora. Také se mi osvědčilo v praxi poučit o bezpečnosti i samotné táborníky, kteří pak v kritických a stresových chvílích obvykle fungují na výbornou, jako například při přesedání na návazný vlakový spoj, přesun na autobus z vlakového nádraží, a tak dále.

Zajisté vy, zkušení, mi potvrdíte, kolikrát nám takové banální rozpočítávání členů jednotlivých oddílů od jedničky po x pomohlo zachránit situaci…a nejlépe, když samotní táborníci pomohou svému oddíláku tím, že sami rozpočítávání začnou.

Proto během praktika výchovných pracovníků před zahájením tábora jsou každoročně absolvovány pravidelné testy z bezpečnosti při práci s dětmi a následné vyhodnocování napomáhá automatizovat pozornost jednotlivých výchovných pracovníků na kritická místa a zdárně je překonávat. Smysl tkví v tom, že sám výchovný pracovník přijme tato pravidla jako vlastní obranný „systém“ a prevenci před kritickou situací. Protože stále platí, že nudný a odbytý test se úplně mine účinkem a v samotné akci už bývá pozdě.

Proto máme na paměti, že skvělý tábor plný zážitků se neobejde nejen bez připraveného programu, ale pevně daných bezpečnostních pravidel, které musí každý výchovný pracovník znát a dodržovat. Jen tak se zdravé děti doma pochlubí rodičům, co všechno na táboře zažily, vyhrály a kolik mají nových kamrádů či kamarádek. A to přece za to stojí!

Rubriky
Myšlenky Hlavase

Krátké zamyšlení se nad organizací letních dětských táborů

Letní tábory jsou se mnou tak nějak spjaté od dětství, kdy mě rodiče coby prvňáčka, přihlásili tenkrát na pionýrský tábor od ROH. Od prvního momentu jsem jim přišel na chuť. Samozřejmě kromě budíčku.

Nevadila mi strava, která vlastně byla stravou školní. Byl jsem držitelem táborového rekordu v pojídání houskových knedlíků k rajské omáčce jako praktikant a po jídle jsem šel hrát fotbal do útoku. Tak tyto doby jsou samozřejmě dávno pryč. Vzpomněl jsem si na ně v průběhu psaní tohoto blogu. Stejně jako když mě, co by Špuntíka z druhého nejmenšího oddílu kousla myš a obětavá oddílová vedoucí psala o tom vystrašený dopis mým rodičům. Na všechna ta fotbalová utkání proti komukoliv, děti proti vedoucím, když jsem hrál za děti a potom když jsem hrál za vedoucí nebo proti jiným táborům.

Právě tábory mohou za to, že jsem se naučil hrát na kytaru, tedy ne moc vybrnkávání, ale akordy k písníčkám, abych mohl zapůsobit na něžné pohlaví táborových účastníků u táborových ohňů. Na táboře jsem si užil jako účastník nejstaršího oddílu chlapců (byli jsme odděleni zvlášť kluci, zvlášť holky) i svých 5 minut slávy, kdy jsem vyhrával díky basketbalu, který jsem hrával, fyzické soutěže vytrvalostního typu.

A pak se stalo, že z nějakého důvodu chyběl na táboře praktikant, tak jsem rád vypomohl a vlastně úplně přirozeně jsem pokračoval jako výchovný pracovník nejdříve ve funkci praktikanta a později ve funkci oddílového vedoucího. Všechny zkušenosti posbírané po všech táborech, včetně těch posledních několik let zpátky, mi daly hodně pozitivního nejen do táborového, ale i soukromého života. Snad proto vždy, když měl táborou pauzu, tak bylo jen otázkou času, kdy se opětovně najde příložitost jet na tábor.

Ta příležitost přišla před několika lety, kdy jsem zjistil, že pozemky pod bývalým táborem ČKD Lokomotivka, jsou na prodej. Trvalo to dlouhých 5 let, než jsme se s bývalým majitelem budov dohodli na ceně. Středisko bylo ve velmi špatném stavu a byla a je nutná rekonstrukce. Letos jsme konečně v situaci, kdy v létě už mohou tábory probíhat.

Ale mít tábor ještě neznamená tábor organizovat. Na to je třeba dát dohromady skvělou partu lidí, kteří vám s organizací pomohou. Jako oddíláci, zdravotníci, zástupci, tělovýchovní instruktoři…..

A tak jsem konečně pochopil, že pro mne má hluboký smysl rozdávat dalším generacím dětí tu neopakovatelnou atmosféru letních táborů, táboráků, nočních bojovek, romantických lásek, sportovních utkání, kdy jde o čest oddílu nebo tábora.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kteří mě na této cestě doprovázeli a doprovází a někteří i budou doprovázet. Je vás tolik, že se do blogu ani nevejdete.